"Já sám alkohol téměř nekonzumuji. Piji jen proto, že to mým játrům, dělá dobře na žaludek!"

Naše palírna je jiná ! Jistou zárukou kvality je již samotná rektifikační kolona DESTILA KPD150, ale navíc máme vlastní regulaci založenou na přesném chlazení deflegmátoru s měřením průtoku destilátu. Obdobný systém můžete vidět pouze v Lihovaru Poněšice, Bohdaneč nebo ve Vinařské škole Valtice. Co je na tom tak úžasného, když nakonec stejně "něco" vyteče? Je známo, že načasování procesu destilace, zvláště na jejím počátku a konci, ovlivňuje výslednou chuť. V běžné pálenici se setkáte pouze se skokovým chlazením - otevřeno / zavřeno. Navíc bývá i tento primitivní způsob regulace ovlivněn vrtochem obsluhy, která si potřebuje odskočit, zapovídá se se zákazníkem nebo prostě zaspí po náročné noci. Úkap je pak (pokud vůbec) odebírán za průdkých změn teploty par a destilace je díky nedokonalému topení a chlazení uchvátaná nebo přetažená. Dílo se může i podařit, ale obvykle se nedostatky kamuflují ultrazvukovým stařením nebo se zákazníkovi namluví, že destilát musí větrat. Větrat se musí, ale my vás přesvědčíme, že i "letošní" může chutnat skvěle.

Náš systém zajišťuje přesný odběr úkapů, regulaci otopu, chlazení a ukončení destilace scela automaticky.

Pomineme-li základní funkce, jako siréna v okamžiku otevření napouštění i vypouštění kotle zároveň (častá   a osudová chyba unavených palírníků), tak je naše kolona vybavena ještě dvojitým chladícím okruhem a   řadou snímačů, které nám umožňují sledovat, co se děje uvnitř. Elektricky ovládané ventily jsou pak   řízeny z PLC, což je malý počítač s dotykovou obrazovkou. Ale "vědět" neznamená "umět". Skříň s řadou   displejů má kde kdo. To hlavní dělá program uvnitř. Na snímku vpravo je snímač měření hladiny   úkapu. Na počátku destilace obsluha zadá množství kvasu v kotli a systém vypočítá kolik úkapu odebrat,   což se změří právě tímto snímačem. Není ovšem kvas jako kvas. Někdy je cítit ve vzduchu, že kvas   obsahuje nepříjemné těkavé látky. Automat to vyhodnotí podle nízké teploty par a vysokého průtoku   destilátu. Sám pak navrhne prodloužení - větší odběr úkapu. Pokud se naopak teplota par blíží k 78°C a   úkap stále není na původně  vypočítané hladině, systém navrhne její snížení, aby nedocházelo ke zbytečné  ztrátě ethanolu... Jde o obřad, na který se vždy dohlíží, ale přiznejme si - né vždy se těch pár   minut podchytí a jen díky automatice si můžeme být jisti, že je vše v pořádku. Průběh střední části destilace pak každý palič pochvalně hodnotí slovy "pěkně to teče" a ani v nejmenším ho nenapadne trochu přibrzdit... Není se čemu divit. Jedinou kontrolu, kterou má, je na pohled velký "čůrek" v epruvetě a svou roli hraje také to, že by mohl být dříve doma. Zde přichází ke slovu námi instalované měření průtoku destilátu. Ve chvíli, kdy si i počítač začne pochvalovat, že to "pěkně teče" (dáno tabulkou žádaného průtoku v závislosti na teplotě a množství kvasu), je automaticky zesíleno chlazení a destilace přibržděna. Tím je zachován zpětný tok v deflegmátoru a dodržena správná funkce kolony.  Jak se kvas postupně vyčerpává (kontrolovaně roste teplota par), je i snižován průtok, resp. zvyšován zpětný tok. Zkušený palič se opět řídí vizuální kontrolou "čůrku", běžná obsluha na to "kašle"... To už se dostáváme ke konci destilace.  U domácí kolony se "jede" dokud má kořalka nějakou chuť, ale oficiálně je celý systém zapečetěný a lihové měřidlo se otáčí po litrech. Epruveta má se snižujícím se průtokem značné zpoždění, ukazuje lihovitost 45%, ale ve skutečnosti už možná přimícháváte ne moc dobrou třicítku. Spoléháme se tedy na teplotu par. Běžná obsluha ovšem nemá k dispozici chlazení s uzavřeným okruhem a teplota par jí poletuje mezi 90-95°C. Zaměří se tedy na epruvetu, kroucením s ventily se snaží udržet 40%, počká na vyprázdnění měřidla a pak učiní kroky k ukončení destilace. Není jisté v jaké fázi k měřidlu přistoupí a co s regulací provádí.. litr sem nebo tam.. od věčného přešlapování bolí nohy. Často se ani na měřidlo nečeká a "chuťový ocas" tak dostane další zákazník v pořadí. U nás máme páry pod kontrolou s přesností na 0,01°C - systém podle otáčení měřidla odhaduje zda ještě může získat poslední litr a aniž by výrazně zasahoval do průběhu destilace, ukončí proces pálení tak, aby měřidlo zůstalo prázdné a lihovitost neklesla nebezpečně nízko. S měřidlem nebo maximální teplotu (obvykle to měřidlo stihne dříve) se potom sám odstaví hořák, otevře dokap, spustí oplach a dochlazení deflegmátoru. Dokonce se i zhasnou světla. Nikdo nepřešlapuje, nikdo nespěchá.. jen krátký zvuk sirény oznámí konec a tiše se čeká na další várku.

Naši kolonu můžete z pohodlí domova sledovat i vy - stačí chytrý telefon nebo PC s internetem.

Když je hotovo, naředíme Vám destilát demineralizovanou vodou a jako bonus od nás obdržíte samolepící etikety na lahve. Místo jména Šumfrdle a nápisu "něcovice" si můžete přát cokoliv jiného.

Ultrazvuk ano, či ne... Ultrazvukové "staření" nabízí většina lihovarů a pálenic. Položili jsme si otázku, zda to má smysl a udělali jsme pokus - nepoužili jsme ultrazvukovou vanu na 20 litrů, ale pouze malou 1l vaničku na čištění brýlí.. Jako základ posloužila broskvovice se štiplavou chutí, typickou pro čerstvý destilát. Napoprvé jsme získali produkt, který již nešimral v nose a poměrně rychle se z láhve vytratil.. Druhá várka vyráběná o týden později - zřejmě za jiné okolní teploty nebo možná s o něco delším časem "zvučení" než první, je v láhvi dodnes. Krom štiplavé vůně zmizel i broskvový základ a místo "brejlovice" každý sáhne po chuťově mnohem výraznějším originálu.  Závěr? Ultrazvukové staření může ze slivovice udělat "desetiletou slečnu", ale také ji může nevratně poškodit. Může také posloužit k záchraně něčeho, co se "nepovedlo" - obsluha zapoměla odebrat úkap, zapnout chladící vodu nebo nechala destilaci "táhnout" moc dlouho - ovšem nic z toho se u nás díky automatizaci stát nemůže. Pokus můžeme kdykoli zopakovat i s Vámi - stačí čerstvě vypálená kořalka :-)

Správné uskladnění destilátu je v temné, větrané místnosti se stálou teplotou (sklep). Pálenku uložíme ve skleněném demižonu a hrdlo ovážeme plátnem, aby mohla "dýchat" a nevlezl nám tam hmyz. Po půl roce můžeme demižon uzavřít a destilát ochutnávat. Po roce, když něco zbyde, se  můžeme chlubit sousedům i na výstavě.

Někde jsem slyšel, že do otevřeného demižonu stačí strčit vzdchovátko pro rybičky a druhý den je vystaráno... je to možné, ale ve vzduchu poletuje kde co a buď se to v kořalce rozpustí nebo to způsobí usazeniny a zákal...

  Není to jen o koloně. V palírně je řada dalších zařízení, která zaslouží pozornost. Druhým největším a nejdůležitějším je bezpochyb celní lihové měřidlo. Obludná válcová nádoba je v našem případě z roku 1972 a má "najeto" 52 tisíc litrů. Přesto stála téměř 80.000,- Kč a opravdu - celní správa na to nepřispěje, ikdyž tu věc vlastně vůbec nepotřebujem. Nutno dodat, že přístroj je to velmi důmyslný a dnešní moderní typy se konstrukcí nijak neliší, krom nerezu, ze kterého jsou vyrobeny a dvojnásobné ceny, za kterou jsou nabízeny. Zařízení je plně mechanické, odebírá z každého litru dva 1ml vzorky, které se ukládájí do nádob uvnitř a mechanizmus přístroje provede samočinné odstavení při sebemenší závadě v podobě vysokého průtoku, zastavení počítadla nebo překročení provozní teploty. Celý podnik je pak až do příjezdu celní správy ochromen. Vadou na kráse je maličkost - měřidlo je provozuschopné pouze 10 dní od posledního pálení, potom je nutné zavolat celníky, aby ho znovu "nahodili". Nedivte se tedy, že je obsluha pálenice nepříjemná, když ve zmíněné lhůtě odřeknete slíbený kvas. Jak se ukázalo, tak další záludností je správné odečtení stavu měřidla. Rafičky se otáčí různými směry a člověk se snadno splete. Toto jsme vyřešili plovákem, který zaznamená zvýšený průtok destilátu za měřidlem. Dochází k tomu při každém přetočení - vylití jednoho litru. Na displeji je pak počítadlo, které můžeme dálkově sledovat a jen občas ho zkontrolujeme s mechanickým počítadlem. Největším přínosem je ovšem to, že systém má ke konci destilace přehled o obsahu destilátu v měřidle a umí destilaci ukončit tak, aby v dalším cyklu nedošlo k přimíchání "přiboudliny" k následujícímu zákazníkovi.

V souladu s celním měřidlem dále funguje rovněž cejchovaný a císařským glejtem opatřený lihoměr kombinovaný s teploměrem. Křehká skleněná věcička se opatrně vkládá do skleněného válce nalitého destilátem a "jedním vrzem" změří lihovitost i teplotu. Nemoderní, ale přesné tabulky pak poslouží k určení množství stoprocentního lihu, ze kterého zaplatíme daň. Pokrok nezastavíte - místo tabulek máme počítač a protože některé destiláty snadno překročí stupnici lihovitosti, máme i křehké věcičky dvě a s různým cejchováním.

Dalším na elektřině nezávislým, ale nezbytným zařízením pálenice je vodní filtr zvaný reverzní osmóza. Klubko hadiček uschované pod dřezem i s 50l akumulační nádrží produkuje čtyřnásobně čištěnou vodu k ředění destilátu. Demineralizovaná voda je vhodná i do akumulátoru nebo žehličky. Jen se děsím okamžiku, kdy jedna ze zmíněných hadiček povolí a kuchyňka bude plavat. Ale kořalka je křišťálově čistá!  Demi vodu používáme i k mytí nálevky nebo propláchnutí nádob. Už se nám stalo, že nás zákazník obvinil ze zakalení destilátu - ovšem až po té, co to doma přelil do vlastního skla. Může se to vyřešit filtrací nebo zesílením lihovitosti, ale pomluvami to většinou končí, porotože "poškozený" již nepřijde...

Nejhlučnější částí pálenice je hned po ventilátoru ve starém počítači určitě vývěva. Obří vysavač způsobí nataženi kvasu z vašeho sudu do předlohové nádrže kotle. Bez dřiny. Pokud Vám nevadí, že zbytek, který se nenasál musíte "vykýblovat". Na trhu jsou dostupné dva typy vývěvy - vodokružná a méně výkonná a neekologická olejová. Máme olejovou, protože vodokružná stojí 50.000,- a olejová byla 50x levnější. Za zmínku stojí, že vývěva byla v naší palírně prvním zakoupeným a zárověň posledním sprovozněným zařízením. Vývěvou stavba palírny tedy začíná a končí. Nedávno také došlo k "implozi" sběrné nádrže před vývěvou... má to ohromnou sílu a není dobré díly vyrábět z plastu :-P

Naopak bez jakéhokoliv hluku fungují v pálenici nenápadné nádrže, nádržky a potrubí. Velkolepá 10ti kubíková nádrž je zakopaná před pálenicí a když je plná výpalků, musíme volat někoho, kdo je odveze. O výpalky kupodivu není zájem... Jako krmivo jsou výborné, ale dobytek pak nechce žrát nic jiného. Jako ředení žrádla bioplynové stanice jsou velmi lukrativní, ale protože by mohla zakolísat výroba dotací, narazili jsme i zde. Nezbývá než vyvezení na pole...ale jsou tam pecky...  Naštěstí jsou i bioplynky, které jsou víc bio a výpalky si odvezou zdarma. Další podstatně menší nádrží je 500 litrová zásoba chladící vody ve sklepě. Starší čerpadlo vyrábí potřebný tlak, čímž se řeší nezávislost na veřejném vodovodu a šetří se tím voda pitná. Nešetříme jenom vodou. Důmyslnou sostavou ventilů a tepelných výměníků rekuperujeme odpadní teplo kolony do boileru nebo přímo do topení. Dále vedle kolony stojí 200 litrová nerezová nádoba na úkapy. Nebylo by na ní nic zvláštního, kdyby nemusela být opatřena ověřenou cejchovanou stupnicí a celá zapečetěná. Každý se ptá, co se s úkapy děje. Změří se a pak pod dohledem celníků putují do nádrže s výpalky...Nejmenší nádržkou pak je sběrná 40ti litrová nádoba za měřidlem, do které "to" teče a ze které si zákazník odebere svou pálenku. Každý se ptá proč tak velká vana, když z jednoho kotle vyteče max. 15 litrů... Někdy se pálí dva kotle - to je 30 litrů destilátu do kterého dáte až 10 litrů vody.. a studánka je po okraj :-)

Zmínil jsem starý počítač.. Dík EET už není starý... A na co nám je? Pálenice musí a vždy musela evidovat zákazníky, dodaný kvas, stav měřidla, vyrobený alkohol a jeho výdej. K tomu nám slouží vymazlený software Kalíšek od firmy TelPro. Nově tento soft podporuje i EET, ale bohužel, stejně jako ostatní, dělá to včetně spotřební daně. Účetním softwarem je Pohoda od firmy Stormware. A na co? Možná už jste slyšeli o kontrolních hlášeních, sociálním, zdravotním, silniční dani a vůbec..to vše dělá Pohoda. Sama o sobě je ale velmi náročná na definici vstupních dat a do těch nyní vnesla zmatek z EET vložená a dříve pouze evidovaná spotřební daň. Slavné on-line účtenky u nás tedy tiskneme z mobilního telefonu (mKasa) z Kalíšku nebo přímo z Pohody, ve které se pak musí všechno sejít a dávat smysl...a co nás to stálo? Řekněme, že jsme za to mohli mít lis na ovoce...no nic.

"Alkohol ti nedá odpověď, ale zapomeneš na otázku."